DALMATIN

Přemýšlíte o dalmatinovi? Nebo ho máte doma? Tak si něco o tomto přenádherném plemeni povíme.

 

Dalmatin je velmi staré plemeno, jeho přesný původ je opředen bájemi. Na první pohled podobné rysy dalmatinům můžeme najít na uměleckých památkách například v Egyptě. Tu jsou psi podobní právě dalmatinům nakresleni na stěnách chodeb do egyptských hrobek. Tyto kresby právě popisují psy běžící vedle vozů taženými koňmi. U některých historiků se dovíme, že zastávají i názor, že dalmatin právě vznikl v Egyptě. Ale existují i tací, kteří věří, že místem kořenů dalmatina je právě známá Jugoslávie, konkrétně oblast Dalmácie a právě toto jméno často působí, že lidé věří, že je to domov dalmatinů, i když toto tvrzení nemá žádný zřejmý důvod. Navíc tuto teorii i potvrzuje, že Mezinárodní kynologická unie uznává Dalmácii jako zemi původu plemene.  Je ale fakt, že dodnes neznáme přesný původ tohoto úžasného plemene.

 

Nastává jednoduchá otázka, proč zrovna dalmatin? Protože ty tečky jsou unikátní a originální. Protože ho každý pozná, je nezaměnitelný. Protože ho někdo viděl ve filmu a chce takového Ponga a Perditu mít doma. Jenže toto není to hlavní. Ano, dalmatin je krásný, zajímavě vypadající pes s velmi úžasnou povahou. Ale… Pokud je váš zájem o dalmatina založený především na tom, co jste viděli v kině, budete možná trošku zklamaní. Psi jsou psi a skutečné štěně, které si s hrdostí přinesete domů, se nebude chovat jako ta krásná štěňátka ve filmu.  Dalmatin je, jak už jsme zmínili, velmi nádherný a všestranný pes, ale není to pes pro každého!

Dalmatin je středně velký pes s atletickou postavou. Řadí se do skupiny FCI VI.:  Honiče a barváře, tudíž lovecké psy.  Byl vyšlechtěn jako kočárový a pracovní pes a právě atletická postava a pohyb jsou jedním z nejdůležitějších znaků. V dobré kondici je to půvabný zjev hladkých a čistých linií.  Je to krátkosrstý pes, i když v zahraničí se vyskytují i dlouhosrstí dalmatini (v ČR jejich chov je nežádoucí, jsou nestandartní).  Srst dalmatina by měla být hladká, a i když nevyžaduje komplikovanou údržbu, budoucí majitel by měl vědět, že dalmatinovi srst padá, ba dokonce sněží J Takže je důležité počítat s bílými i černými nebo hnědými chloupky všude na oblečení i jinde. Samozřejmě, je to jen malá obtíž ve srovnání s radostí, jakou vám dalmatin může poskytnout, ale nicméně je lepší ji vzít v úvahu. Línání se snadno dá udržet na minimu pravidelným kartáčováním, oblečení stačí projet válečkem anebo hodit do sušičky, případně i dalšími triky. J

 

K povaze dalmatina bychom řekli tyto slova: bujnost, energie a efektnost. Je to plemeno se skutečnou chutí do života a obrovskou radostí. Je inteligentní a snadno cvičitelný, ačkoliv je někdy dost tvrdohlavý. Když se něco naučí, dělá to skutečně dobře. Dalmatin je velmi aktivní, jak jsme už zmiňovali, a má rád různé aktivity ( dogdancing, agility, frisbee, nosework, obedience, coursing, atd.). Dalmatin má velmi silnou oddanost a cit k lidem, zvláště ke svým majitelům. Jsou řádně citliví na lidské nálady, vypadají jako by i chápali, jak se jejich majitel cítí a dokážou uzpůsobit své chování podle svého pána.

Některé představy o dalmatinech jsou, že jsou hyperaktivní a všeobecně se špatně kontrolují. Tuto větu, ale můžeme použít u všech plemen, které vyrůstají bez výcviku a disciplíny. Proto výchova dalmatina by měla začít už v nejútlejším věku a být motivační.

 

Dalmatin není plemeno na celoroční pobyt venku, už jen proto, že nemá podsadu a navíc, jak je psáno výše, je velmi navázán na svého majitele a rodinu. Proto je nejvhodnějším majitelem dalmatina člověk, který má dost času a trpělivosti na péči o svého čtyřnohého parťáka, je přirozeně činorodý a má radost z účasti na spoustě aktivit. Dalmatin je pak nejšťastnější a položí se také základ pro vytvoření přirozeného a oboustranného pouta mezi psem a majitelem.

 

Teď se můžeme přesunout ke zdraví dalmatina. Dalmatin není moc zatížené plemeno dědičnými chorobami, ale je potřeba si říct, že je pár onemocnění a postižení, které je potřeba u dalmatina hlídat. Jedná se o hluchotu. Ačkoliv to není zdravotní problém, který by psa nějak bolel nebo zkracoval jeho délku života, je to přesto dost velká komplikace. Dalmatin se rodí buď slyšící, nebo hluchý - ve vrhu se může vyskytnout i jednostranná nebo i oboustranná hluchota. V ČR je povinností každého chovatele, aby svůj vrh po ukončení 6.týdne života nechal vyšetřit na tzv. BAER test – test sluchu. Tudíž budoucí majitelé už při odběru vědí, zda je jejích budoucí parťak slyšící čí nikoli. Do chovu v Čr jsou vpuštěni pouze jedinci oboustranně slyšící, čili BAER +/+.

Dalším zdravotním problémem u dalmatina je hyperurikosurie. Je to onemocnění, které se projevuje nadměrným vylučováním kyseliny močové do moči a postižení jedinci trpí močovými kameny. Prevencí je sledování purinů ve stravě dalmatina a u jedinců postižených močovými kameny pak speciální diety. Dalmatini mají také velmi citlivou kůži a jsou náchylní k alergiím a dalším podrážděním, které se mohou projevit jako kožní problémy. Většinou jsou vyléčitelné, i když chvíli srst nevypadá velmi půvabně. Dalším dědičným problémem může být dysplazie kyčelního kloubu, sice se u dalmatinů projevuje zřídka, ale v ČR je povinností každého majitele nechat vyšetřit klouby a dokonce i lokty před bonitací jedince.

 

Řekli jsme si tedy něco málo o dalmatinech, ale jak má správný dalmatin vypadat? Jak zní standart plemene dalmatin?

 

FCI - Standard č. 153

přeložila: Ing. Iva Černohubová

 

DALMATIN

(Dalmatinski pas)

PŮVOD: Chorvatsko.

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13. 10. 2010

POUŽITÍ: Lovecký, společenský, rodinný pes, vhodný k různým účelům.

 

KLASIFIKACE FCI: Skupina 6         Honiči, barváři a příbuzná plemena.

                                   Sekce 3            Příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:

Původ dalmatina lze zjistit na malbách a z církevních kronik z 16. až 18.století. Dalmatini jsou vyobrazeni na oltářním obraze „Madona s Ježíšem a anděly“  v kostele „Gospa od andjela“ v obci Veli Losinj na ostrově Losinj v Chorvatsku, který pochází s let 1600-1630, a také na fresce v Zaostrogu v  chorvatské Dalmácii. Vyplývá z toho, že původ dalmatinů je ve východním Středomoří, zejména v historické provincii Dalmácii. První popis dalmatinů byl nalezen v chorvatském biskupství Djakovo, a to v zápise biskupa P.Bakice z roku 1719, a také v zápise A.Keczkemetyho z roku 1737. Pes byl pojmenován  latinským názvem „Canis Dalmaticus“ a jejich výška je popisována od 4-5 „Spithamusů“ (stará chorvatská míra). Thomas Pennant ve svém díle Werk „Synopsis of Quadrupeds“ z roku 1771 popisuje toto plemeno jako velmi samostatné a nazývá je „dalmatinem“, přičemž uvádí, že pochází z Dalmácie.

Thomas Bewick popisuje v roce 1790 plemeno jako „dalmatin aneb kočárový pes“. První neoficielní standard sestavil v roce 1882 Angličan jménem Vero Shaw. Tento standard byl v roce 1890 převzat jako první oficelní standard nově založený klub v Anglii.

První standard FCI byl vydán 7. dubna 1955 pod názvem „Dalmacký lovecký pes“.

 

CELKOVÝ VZHLED:

Mesocefální hlava, prismatická forma se svěšeným uchem. Tělo je pravoúhlé, silné, svalnaté a charakteristicky viditelně tečkované. Pohyb musí být elegantní. Pohlavní dimorfismus musí být zřetelný.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka trupu: kohoutková výška = 10 : 9. Výška loketního kloubu: 50 % kohoutkové výšky. Výška hlezenního kloubu: 20-25 % kohoutkové výšky. Délka hlavy: ca. 40% kohoutkové výšky.  Délka lebky: délka čenichové partie = 1:1.

 

POVAHA / CHARAKTER :

Povaha je příjemná, přátelská, není bázlivý ani zdrženlivý, ani nervózní či agresivní. Aktivní, vlídný, důvěřivý, samostatný a lehce ovladatelný.  Dalmatin miluje vodu a pohyb v přírodě. Má vyvinutý lovecký instinkt.   

 

HLAVA:

Hlava musí být v proporcích v souladu s tělem, mozkovna nesmí být příliš široká. Délka od týlního hrbolu ke stopu a od stopu ke špičce nosu je v poměru 1:1, případně může být čenichová partie o něco kratší. Linie lebky a nosního hřbetu jsou lehce divergentní. Lícní svaly a jařmové oblouky nesmí být příliš výrazné. Kůže na celé hlavě je bez vrásek a záhybů.

 

LEBEČNÍ ČÁST:

Mozkovna: plochá, s lehkým laterálním zaoblením. Nejširší je mezi ušima a spánky jsou zřetelné. Střední dělící rýha je lehce vyjádřena.

Stop: mírný.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Nosní houba: velká, s široce otevřenými nosními otvory, musí být zcela pigmentována. Její barva musí odpovídat zbarvení teček v srsti.

Čenich: s dobře vyvinutými čelistmi, nosní hřbet je rovný.

Pysky: silné, mají těsně přiléhat k čelistem a nesmí být převislé anebo příliš silné; bez zřetelného koutku. Upřednostňuje se plná pigmentace.

Čelisti/zuby: Nůžkový skus, tzn. že šest horních řezáků kryje bez mezery řadu řezáků dolních, přičemž zuby jsou v čelisti kolmo postavené. Kompletní zubní vzorec (42 zubů) je upřednostňován. Zuby jsou pravidelné a bílé. U starších psů je tolerován klešťový skus.

Oči: Oválné, subfrontálně uložené pod úhlem 10-15°. Pigmentace očí je v souladu se zbarvením teček v srsti. Oční víčka jsou přilehlá, nejsou volná. Okraje očních víček jsou pigmentovány po celém svém obvodu v barvě, která je v souladu se zbarvením srsti.  

Uši: Jsou poměrně vysoko nasazeny, přiléhají k laterální části hlavy. Délkou dosahují k vnitřnímu očnímu koutku nebo ke stopu. Konec je lehce zaoblený. Uši mají tvar rovnoramenného trojúhelníku. Jejich struktura je jemná na dotek. Uši musí být tečkované, což je velmi důležité. Znamená to, že uši nesmí být zcela černé nebo hnědé, avšak musí být černě anebo hnědě tečkované, přičemž tečky mají barvu v souladu s barevnou varietou na bílém podkladě.

 

KRK:

Krk má být silný a poměrně dlouhý, směrem k hlavě se zužuje a nemá lalok. 

 

TĚLO:

Pravoúhlé, poměr délky těla a kohoutkové výšky je 10:9.

Kohoutek:  dobře vyjádřený.

Hřbet: silný, rovný.

Bedra:  krátká a svalnatá.

Záď: svalnatá, spadá pod úhlem menším než 30°.

Hrudník: hluboký a prostorný, není příliš široký ani sudovitý. Hloubka hrudníku by měla být  45-50% kohoutkové výšky.  Výška loketního kloubu je 50% kohoutkové výšky. Žebra jsou klenutá.

Dolní linie a břicho: Břicho je lehce vtažené, ale ne vpadlé.

 

 

OCAS:

Nasazen v prodloužení zádi. Dosahuje přibližně k hlezennímu kloubu anebo o něco níže. V nasazení je velmi široký a směrem ke špičce se rovnoměrně zužuje, není příliš silný, ale je vyvážený k tělu. Je nesen ve tvaru šavle. Tečkování je žádoucí.

 

KONČETINY

 

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkově: Hrudní končetiny musí být vyvážené k tělu, pravoúhlé.

Plece: Úhel ramene je 115-120°

Lokty: Přiléhají pevně k tělu.

Předloktí:  Kosti jsou proporcionelně vyvinuty a silné (okrouhlé), končetiny jsou rovně vertikálně postaveny.

Nadprstí: silné, lehce skloněné, pružné.

Tlapky: Prsty sevřené, tzv. kočičí tlapka je typická. Polštářky jsou tvrdé a pružné . Drápy mají být pigmentovány.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkově: Proporcionelní k tělu. S velmi silným a dobře vyvinutým svalstvem. Postoj je rovnoběžný.

Stehno:  svalnaté a silné.

Koleno: silné a dobře utvářené. Úhel kolene ve sklonu 40 stupňů k horizontále.

Hlezenní kloub: silný.

Záprstí: Výška hlezenního kloubu je 20-25% kohoutkové výšky. Úhel hlezenního kloubu je přibližně 130°.

Tlapky: Prsty sevřené, tzv.kočičí tlapka je typická. Polštářky jsou tvrdé a pružné. Drápy mají být pigmentovány.

 

POHYB:

Pravidelný, elegantní a harmonický pohyb. Krok a klus dlouhý, s velkým nákrokem a dobrým odrazem. Při pohledu zepředu se pohybují končetiny rovnoběžně.

 

OSRSTĚNÍ:

 

Srst: Krátká, hladká, tvrdá a hustá na celém těle.

 

Zbarvení:

Základní barva je čistě bílá. Černé tečky u černé varianty a tečky barvy jater u hnědé varianty.

Tečky mají být symetricky rozmístěné po celém těle, jasně okrouhlé a bez přechodů do bílé základní barvy. Velikost teček by měla být stejná, přičemž v průměru se velikost pohybuje mezi 2 - 3 cm. U hnědé varianty jsou tečky poněkud menší, v průměru asi 2 cm. Tečky na hlavě a na končetinách by měly být přiměřeně menší než na těle. Je žádoucí, aby tečkování bylo i na ocase, kde je také proporcionálně menší než po těle. 

Stříkání na těle není žádoucí a mělo by být penalizováno.  Tečky se nesmí slívat a tvořit větší skvrny. Skvrny a plotny jsou nežádoucí. Zvláštní pozornost je nutné věnovat tečkování na uších.  

 

VELIKOST A VÁHA:

Kohoutková výška:       Psi 56 - 62 cm, feny 54 - 60 cm

Psi i feny perfektní v typu a vyváženosti by neměli být penalizováni, pokud jejich kohoutkové výška přesáhne horní limit. 

 

 

 

VADY:

jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a podle jejího vlivu na zdraví a blahobyt psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

 

VYLUČUJÍCÍ VADY :

·         Agresivní nebo příliš bázliví psi

·         Psi, vykazující fyzickou poruchu anebo poruchu chování, musí být diskvalifikováni.

·         Konvergentní linie hlavy;

·         Chybění více než 6 premolárů, přičemž chybění M3 není bráno v potaz a není hodnoceno             jako vada;

·         Entropium, ektropium, oči s různobarevnou duhovkou (heterochromie), modré oči, částečně           modře zbarvená duhovka;

·         Nepigmentovaná nosní houba;

·         Zatočený (kroužkující) ocas;

·         Monokl (černé skvrny na jednom nebo obou očích) anebo plotny kdekoliv;

·      Tříbarevnost (černé a hnědé tečky společně u jednoho jedince), bronzovitost teček, citronové         zbarvení teček, oranžové zbarvení teček, modré   tečky a zcela čistě bílé zbarvení bez                      tečkování;

·         Drsná anebo dlouhá srst;

·         Hluchota;

 

Pozn.: Psi musí mít dvě zřetelná varlata plně sestouplá v šourku.

289035665_407340727987330_7283621895812313314_n.jpg